1879 - 1955
Albert Einstein, jeden z největších fyziků všech dob, se narodil v Ulmu v roce
1879. Studoval na střední škole v Mnichově a později v Curychu, kde absolvoval
i vysokou školu. V roce 1900 získal učitelský diplom, byl však další dva roky
bez zaměstnání, neboť neměl švýcarské občanství. Pak nastoupil jako referent úřadu
v Bernu, kde posuzoval patenty a vynálezy. Ve volnějších chvílích v úřadé a mimo
pracovní dobu s velkým zájmem a hluboce studoval práce vynikajících fiziků minulosti,
přemýšlel o nich a sám pilně pracoval v oblasti teoretické fyziky.
Již v průběhu studia na vysoké škole ho zaujaly nejasnosti v základech teorie
elektromagnetického pole. Po sedmileté práci pak nalezl jejich řešení ve své slavné
speciální teorii relativity, jejíž základy uveřejnil v roce 1905. Teorie vychází
ze dvou základních principů:
první obsahuje tvrzení, že všechny fyzikální zákony mají stejný tvar (jsou kovariantní)
ve všech inerciálních soustavách souřadnic (tzv. speciální princip relatiaity);
druhý postuluje, že rychlost světla má ve vakuu stejnou velikost ve všech inerciálních
soustavách (princip konstantní rychlosti světla).
Z těchto principů odvodil pak Einstein lorentzovu transformaci s dokázal její
platnost při přechodu z jené inerciální soustavy do druhé.
Speciální teorie relativity předpověděla ze svých principů dilataci času, kontrakci
délek, relativnost současnosti a přímou úměrnost hmotnosti a energie tělesa. Zmíněné
jevy byly pak - mimo jev kontrakce délek - emperimentálně ověřeny při studiu vlastností
elementárních částic v urychlovačích a při studiu vlastností kosmických paprsků.
Princip konstantní světelné rychlosti změnil především naše představy o toku času
a vedl k vytvoření pojmu prostoročasu. Ukázalo se, že Newtonova mechanika platí
v případě, když rychlosti těles jsou ve srovnání a rychloatí světla malé; speciální
teorie relativity je v tomto smyslu teorií obecnější. Ke klasickým rovnicím lze
v ní přejít tak, že ve výpočtech považujeme velikost rychlosti světla za blízkou
nekonečné.
Albert Einstein se zabývel i jinými základními problémy. Vyřešil problém Brownova
pohybu, rozvinul Planckovy myšlenky o kvantovém charakteru vyzařování a pohlcování
světla a došel k závěru, že světlo je proud světelných kvant (fotonů). Věnoval
se i kapilárním jevům, vysvětlil vnější fotoelektrický jev a na základě kvantových
představ odvodil vzorce pro energii tepelného záření i závislost měrných tepelných
kapacit látek na teplotě při nízkých teplotách (0 - 300)K. Svými pracemi přispěl
i k rozvoji statistické fyziky a velikým přínosem pro fyziku 20. století byly
i jeho mnohaleté diskuse s N. Bohrem a dalšími vědci o kvantové fyzice, o příčinnosti
jevů, atd.
V roce 1909 se stal mimořádným profesorem na univerzitě v Curychu a o dva roky
později profesorem na katedře teoretické fyziky v Praze na německé části Karlovy
univerzity. Tehdy existovala česká a německá část univerzity.
V době svého pobytu v Praze se Einstein intenzivně věnoval vědecké práci v budovách
Ústavu teoretické fyziky - dnes přírodovědecká fakulta UK a stýkal se jen a užším
kruhem přátel. Od studentů zásadně nepožadoval tehdy běžné poplatky za studium
a za zkoušky. V Praze vytvořil, kromě dalších také cennou vědeckou práci 0 vlivu
tíhové síly na šíření světla.
V roce 1916 publikoval A. Einstein další impozantní výsledek ve tyzice - obecnou
teorii relativity, na níž pracoval aai od roku 1907. Tato teorie je jedinečným
spojením teorie gravitace a geometrických a fyzikálních představ o struktuře prostoru
a času. Odstranila privilegované postavení inerciálních soustav a podala relativiatickou
teorii gravitace. Jednim z jejích poznatků je, že přítomností hmoty se stává prostor
neeuklidovským (zakřivuje se), což je spojeno s účinky gavitace. Vztah mezi matematickým
a fyzikálním popisem příodních jevů se zde úzce prolíná.
Hlavní důsledky obeoné teorie relativity byly experimentálně potvrzeny (stáčení
perihélia planet, zakřivení světelných paprsků v silných gavitačních polích, Einsteinův
rudý posuv spektrálních čar hvězd s velkou hmotností, který způsobuje změnu frekvence
jejich světla).
Za vysvětlení fotoelektrického jevu byl Einstein v roce 1921 poctěn Nobelovou
cenou. V posledních třech desetiletích svého života se snažil vytvořit jednotnou
teorii pole, která by v sobě zahrnovala gravitaci i elektromagnetickou interakci.
V současné době se zdá, že bude nutné postupovat při řešení tohoto problému poněkud
jiným způsobem, než tím, který navrhoval.
Po nástupu nacismu v Německu v roce 1933 se Einstein vzdal na znamení protestu
proti režimu a jeho antisemitismu členství v Pruské akademii věd a přešel na Institute
for Advanced Study (Ústav pro vědecký výzkum) v Princetonu ve Spojených státech
amerických, kde působil až do konce svého života do roku 1955.
A. Einstein byl významným filozolem a velkým humanistou, který usiloval podle
veškerých svých možností o zachování světového míru. Vystupoval proti silám, které
zneužívaly výsledky moderní vědy.